Nabitý víkend

Víkend už pomalu končí. Zítra ráno frčím na praxi. Babička na odvod dětí do školky je zamluvena, batoh s věcmi připraven a ovesná kaše k snídani je ve sklenicích v ledničce.

Sedím tu v novém pyžamu, které jsem dostala k Vánocům. Pouštím si video a snažím se napsat rychlý článek (tento), jen abych se nemusela koukat do sešitu z chemie. No ano, je tu zkouškové. Děti tuto skutečnost neberou moc na vědomí. A utvrzují mě v tom, že svojí práci, potažmo studium, si mám opravdu nechat až na večerní dobu od 21:00 do 23:59. Jinak je to bez šance.

A teď už něco k uplynulému víkendu.

Začnu pátkem, to je pro mě už skoro víkend. Jeli jsme s mužem na Pražský Hrad na výstavu impresionismu. Z té nakonec nebylo nic. Né, že by nás nevpustili přes bezpečnostní rámy dovnitř, ale fronta před jízdárnou vypadala na dlouho. Tudíž časově omezeni pobytem dětí v předškolním zařízení, jsme vyrazili na procházku po Hradě a najednou jsme potkali Lobkowiczký palác. Ano, hádáte správně, šli jsem na prohlídku. Vyrazili jsme za uměním, a to nakonec vyšlo, i když v trochu jiné podobě. Prohlížíte vlastním tempem s průvodcem na uchu. My měli českou verzi, pokud ale zvolíte angličtinu, uslyšíte po celou prohlídku do ucha samotného knížete (a jeho rodinu). Data a čísla v dějinách šla vždy dost mimo mě. Osobní život je mnohem zajímavější, rodinné vazby, kdo si koho vzal, kolik měli dětí, jak moc si jsou podobní apod. Líbilo se mi to a děkuji tímto svému muži, že jsme tam šli.

V sobotu jsem lepila knoflíky na karton a děti kolem toho obtáčeli gumičky. Večer děti za bujarého veselí uběhly nejméně maraton kolem gauče. Na silvestra jsem totiž odšoupla gauč od stěny a jídelní stůl přirazila k němu. Vznikl nám uprostřed obýváku „ostrov“ a kolem je místo na běh. Trošku mě to vyvádí z míry, ale je pravda, že děti padly únavou do postelí a byl klid.

Dnes je neděle, takže jsme měli dle plánu relaxovat. K snídani jsme měli palačinky a překvapilo mě, že každý člen rodiny (i ti poloviční) snědl 3 kusy...Je pravda, že děti nechtěli pak vůbec obědvat, jak byly nacpané.
Na dopolední program jsem připravila velké malování (na papíry A3 ;-)) a následné roztírání zubatou špachtlí na dorty, která mi několik let ležela bez užitku v šuplíku. Inspirovali mě obrázky jaké tvoří Eric Carle. Můžu říct, že jsem z toho byla nadšená, jak krásně to dopadlo a děti byly nadšené ještě víc, protože to vypadalo, jak od malíře. V pracovně se mi suší asi 8 papírů. 😉 Trička jsou namočená v lavoru, protože v zápalu boje dostaly taky pár zásahů. Dokonce ta mladší měla od barvy i jednu patu.

Končím článek, trvalo to asi trochu déle, než byl původní plán. Zprovozním zaseklé video a aspoň na půl hodiny budu mozek přesvědčovat, že si na tu chemii ze střední prostě musí vzpomenout.

Krásný zbytek neděle a pozitivní start do nového týdne.

Ještě bych chtěla dodat, že je to můj první článek v roce 2018. A k tomuto roku chci říct jen jediné, že to bude dobrý rok. 🙂

modre vlny.jpg

oranzová sit na ryby.jpg

Nervózní výstava v podzimní Praze

V sobotu jsme s dětmi byli na výstavě Nervous Trees v Rudolfinu.

Děti a můj muž byli nadšení. To víte, pohyblivé nervózní stromy, hromada elektroniky, polystyrenové drobky a jiné krámy. Dle slov mého muže to bylo kreativní využití nepotřebných věcí. Na děti to udělalo dojem. Šahali na koule, polystyrenové kuličky, na dráty, na zem, pak neomylně do pusy…koukali na světla, pračky,…a běhali kolem nervózních stromů.

Já osobně jsem i cítila jistou nervozitu. To víte, když se procházím sály plnými harampádí a už rok vyklízím svůj domov od krámů, tak to prostě ani jinak nejde O:-). Mezi těmi stromy byla tedy i nervózní matka. A to nejen z očekávání pádu svého dítěte ze stavebního lešení, ale i tak obecně.  Ano, krámy byly přetvořeny v umělecká díla, ale pořád tam někde byli. Možná by to tedy na někoho mohlo působit i kapku odstrašujícím způsobem, jakou hromadu věcí jen tak vyrobíme a rychle vyhodíme. Jinak by si to nemuseli umělci brát za materiál.

Pokud tedy najdete trochu času, výstavu  můžete navštívit do 26. listopadu 2017. Výstava je zdarma. Kočárek nechte raději doma, skákání přes kabely a schody je docela dost.

nervous trees.jpg