Nabitý víkend

Víkend už pomalu končí. Zítra ráno frčím na praxi. Babička na odvod dětí do školky je zamluvena, batoh s věcmi připraven a ovesná kaše k snídani je ve sklenicích v ledničce.

Sedím tu v novém pyžamu, které jsem dostala k Vánocům. Pouštím si video a snažím se napsat rychlý článek (tento), jen abych se nemusela koukat do sešitu z chemie. No ano, je tu zkouškové. Děti tuto skutečnost neberou moc na vědomí. A utvrzují mě v tom, že svojí práci, potažmo studium, si mám opravdu nechat až na večerní dobu od 21:00 do 23:59. Jinak je to bez šance.

A teď už něco k uplynulému víkendu.

Začnu pátkem, to je pro mě už skoro víkend. Jeli jsme s mužem na Pražský Hrad na výstavu impresionismu. Z té nakonec nebylo nic. Né, že by nás nevpustili přes bezpečnostní rámy dovnitř, ale fronta před jízdárnou vypadala na dlouho. Tudíž časově omezeni pobytem dětí v předškolním zařízení, jsme vyrazili na procházku po Hradě a najednou jsme potkali Lobkowiczký palác. Ano, hádáte správně, šli jsem na prohlídku. Vyrazili jsme za uměním, a to nakonec vyšlo, i když v trochu jiné podobě. Prohlížíte vlastním tempem s průvodcem na uchu. My měli českou verzi, pokud ale zvolíte angličtinu, uslyšíte po celou prohlídku do ucha samotného knížete (a jeho rodinu). Data a čísla v dějinách šla vždy dost mimo mě. Osobní život je mnohem zajímavější, rodinné vazby, kdo si koho vzal, kolik měli dětí, jak moc si jsou podobní apod. Líbilo se mi to a děkuji tímto svému muži, že jsme tam šli.

V sobotu jsem lepila knoflíky na karton a děti kolem toho obtáčeli gumičky. Večer děti za bujarého veselí uběhly nejméně maraton kolem gauče. Na silvestra jsem totiž odšoupla gauč od stěny a jídelní stůl přirazila k němu. Vznikl nám uprostřed obýváku „ostrov“ a kolem je místo na běh. Trošku mě to vyvádí z míry, ale je pravda, že děti padly únavou do postelí a byl klid.

Dnes je neděle, takže jsme měli dle plánu relaxovat. K snídani jsme měli palačinky a překvapilo mě, že každý člen rodiny (i ti poloviční) snědl 3 kusy...Je pravda, že děti nechtěli pak vůbec obědvat, jak byly nacpané.
Na dopolední program jsem připravila velké malování (na papíry A3 ;-)) a následné roztírání zubatou špachtlí na dorty, která mi několik let ležela bez užitku v šuplíku. Inspirovali mě obrázky jaké tvoří Eric Carle. Můžu říct, že jsem z toho byla nadšená, jak krásně to dopadlo a děti byly nadšené ještě víc, protože to vypadalo, jak od malíře. V pracovně se mi suší asi 8 papírů. 😉 Trička jsou namočená v lavoru, protože v zápalu boje dostaly taky pár zásahů. Dokonce ta mladší měla od barvy i jednu patu.

Končím článek, trvalo to asi trochu déle, než byl původní plán. Zprovozním zaseklé video a aspoň na půl hodiny budu mozek přesvědčovat, že si na tu chemii ze střední prostě musí vzpomenout.

Krásný zbytek neděle a pozitivní start do nového týdne.

Ještě bych chtěla dodat, že je to můj první článek v roce 2018. A k tomuto roku chci říct jen jediné, že to bude dobrý rok. 🙂

modre vlny.jpg

oranzová sit na ryby.jpg