Archiv autora: Jitka

10 věcí se kterými je život matky o něco jednodušší

Posted on by

Nebudu říkat jednoduchý. Jednoduchý totiž není nikdy. Vždy něco musíte, protože se od toho nedá jen tak jednoduše utéct na dovolenou nebo dát výpověď. Neustálý řetězec hádek, úrazů, ztrát, špinavého oblečení, špinavých dětí a rozbitých hraček. K tomu všemu nekonečný bordel v domě, i když jste právě skončily s několikahodinovým úklidem. Do toho si chcete udržet alespoň částečně IQ nebo si zacvičit. A na všechny kolem se hlavně musíte usmívat, aby zejména vaše drahé polovičky mužského pohlaví nepocítili duševní újmu. No nazdar.

Co vás aspoň někdy zachrání?

1. Kouzelná voda na bebí

aneb

Jak si vyrobit slzy jednorožce

Koupíte si stříkací sprej na rány. Cena 89,90 Kč v DM.

V podstatě je to jen voda…ale čistá. Navíc to nepálí, a to je to, co děti chtějí :-). A obsahuje zinek a železo. Takže něco v tom asi plave.

Teď je potřeba lahvičku vytunit. A kupodivu to ani nemusí být nijak dokonalé. Dětská fantazie zapracuje…hlavně, že je na obrázku jednorožec!

Stejně dobře nám dříve sloužila i aloe vera ve spreji. A nejstarší syn se jí dožaduje někdy i teď. Ale došla, tak musí vzít zavděk slzami jednorožce i on. Ale vzhledem k tomu, že koukal se ségrou na seriál Mia and Me, kde je to samý elf a jednorožec, tak mu to tak moc nevadí. Ví, že jednorožčí slzy jsou léčivé. 😀

Nebo S-quitofree z DM na ošetření bodnutí hmyzem. My máme ještě stříkadlo, ale teď se vyrábí i roll-on, tudíž tyčinka s kuličkou, nebo gel a emulze. Dále pak fenistil apod….

Na cokoli těžšího a závažnějšího použijeme normální desinfekci. Ať si děti protestují nebo ne.

2. Náplasti s obrázky

No a pak to budete muset něčím začarovat (rukou uděláte kroužek) a přelepit. Medvídci, bubáci a další potvory zahojí všechno hned. Jen je dobré vysvětlit, že se lepí jen krvavá zranění. Jinak medvědi rychle dojdou.

3. Sáček mražené zeleniny nebo gel

Zelenina se dobře vytvaruje podle obouchané hlavy.

Vyšší level je chladící sáček s gelem. Ten se ale ve stavu nouze nedá hodit do polévky.

4. Aktivní uhlí

Paralen má doma každý. S rostoucím počtem dětí a se zjištěním, co vše jsou schopné strčit do pusy se hodí, aby byla v zásobě jedna krabička uhlí na každé dítě.

Můžu jmenovat okousané zelené části brambor obsahující jedovatý solanin a ochutnávka hromádky „soli“ vedle pole, což bylo dle mého názoru asi nějaké hnojivo…

5. Wanish

Po sbírání borůvek mohou být děti modrofialové až na zádech. K mému velkému překvapení stačilo nastříkat šaty s oblíbeným koněm Spiritem a bylo to fakt pryč!

6. Tavná pistole

Když to nejde mámě spravit tavnou pistolí, tak to nespraví nikdo. Problém moderních plastových krámů je prostě ten, že se brzy rozpadnou, protože si s nimi děti jen normálně hrají. Tavná pistole těm krámům prodlouží život. Řekněme 3x a dost, pak to prostě letí a už to opravovat fakt nebudu…

7. Odpadkový koš na pedál

A ruce zůstanou čisté. Nejlepší věc na světě. No a koš aspoň 60 litrů ať můžete vynášet pytel jen jednou týdně :D.

Když vylévám nočník do záchodu lituji, že nemám pedál i na záchodové prkénko.

8. Čtečka knih

I při kojení můžete číst. Otáčení stránek je totiž problém číslo jedna. Se čtečkou je to vyřešeno. Navíc se vám tam vejde hromada knih.

9. Relax na máminy nervy

Čokoláda nebo třezalka. U třezalky pozor, detoxikuje tak, že odstraňuje z těla i léky, které berete a ty pak nefungují, tak jak by měly.

Ještě je přijatelné jít ten stres vyběhat, to má na postavu pozitivnější efekt než čokoláda. No ale někdo musí být ochotný vám ty rarachy aspoň 30 minut pohlídat. A taky vám ten běh nesmí vadit na pánevní dno.

Obyčejná procházka s dětmi většinou není relax. Ve společnosti řvoucích dětí neuslyšíte zaručeně ani jednoho ptáka, a možná ani stádo kanců, nebo hromadu kamení, které by se na vás řítilo…

Pak je ještě možnost rotoped. Ale zakažte svým potomkům na to šahat, nebo vám bude cvakat třeba šlapka a pak to rozhodně žádný relax není, spíš to dohání k šílenství….a to jsem s cvakáním šlapala zatím jen jednou.

10. Vlhčené ubrousky

Voda je voda, ale když jste venku a děti si balí z bahna kuličku…Kdy jindy než těsně před tím, než mají svačit. Potřebujete z nich to bahno nějak dostat. Kupujte velká výhodnější balení. Budou se hodit.

30 dní úklidu

Posted on by

Měsíc uběhl jako voda. 30 dní úklidu je za mnou. Možná se někomu zdá, že mám až příliš velkorysý objem času, ale opravdu nemám. Na tento speciální třídící úklid, nad rámec běžných činností, mi denně zbyde jen pár hodin času. Někdy ani tolik ne.

Knihovna

Knihovna v barvě duhy

Knihovna je srovnána podle barev duhy. A co mi dělá ten můj nejmladší miláček? Pořád mi zastrkuje knihy dozadu a já se z toho můžu picnout. Pořád je zas a znova zarovnávám do rovna. A jen, co projde kolem, se šibalským pohledem na mě koukne a zase je nacpe až dozadu. Grrr. I další děti hned chtěli číst, jak viděly srovnanou knihovnu. Dobré je, že je pak vrací do správného pruhu barvy podle hřbetu. 🙂 Dětské učebnice jsou také podle barev a zabrzděné koněm, aby nepadaly.

Některé vyřazené knihy odešly už z domu pryč. Hurá! Důležité je vytříděných věcí se docela rychle zbavit. Jinak tu budou ležet roky nebo je přehrabu a vezmu něco zpět. Ještě se mi tu ale válí 2 banánovky s knihami, protože se prostě nemůžu rozhodnout. Včera večer jsem je nakopla takovým způsobem, že mám oteklý malíček a kloub vedle. Sice jsem vstala v 5:30, abych aspoň něco málo stihla udělat na počítači bez batolete a chvíli jsem i myslela na ten rotoped. Ale to nejde! Tak jsem si to namazala koňskou mastí a s nohama nahoře se válím pod počítačem.

Kupku CD, na které stejně nemám přehrávač, přesunuji průběžně na polici, na zem, do knihovny nebo zase zpět na jídelní stůl. Podle toho, kde běhá náš malý montér. Včera ukořistil velká sluchátka a koncovku rval do děr po šroubech v knihovně. Naštěstí tak. A ne někam jinam. Zásuvky byly daleko. Je tu prostě šotek, co mi ten celý úklid lehčí opravdu nedělá.

Časopisy srovnány. Stará čísla Vesmíru v papírových pytlích. Asi je opravdu nikdy číst nebudu. Ostatní ve sběru.

Prádlo

V ložnici není už Himaláj dětského vyřazeného prádla, která vypadá jako noční příšera potulující se vedle futonu. Další hurá! Je to v krabicích, srovnané a podle věku v koutu ložnice. 2 pytle horšího prádla jsem v kočárku odvlekla do sběru šatstva. Doufám, že je použijí aspoň na hadry. Oblečení mi jde rychle. V tom problém není. Bohužel jiné pohoří, a to čistého prádla, zabírající křeslo, je ale už jaksi folklorem. Navíc nahoře v uličce před ložnicemi je sice složené a čisté prádlo v koši, ale pořad to překáží na chodbě.

Musím konstatovat, že prádlo a jeho skládání do skříní je můj největší problém. Najedení a čistí jsou, jen ráno ve stresu pořád někde na dně koše lovíme spoďáry a fusekle. Tím se samozřejmě rozsype to nahoře. Abych to shrnula. Prádlo je problém i když ho mám v diáři. Nezvládám finiš v podobě uklizení do skříní. Potřebuji, aby tam samo naskákalo.

Lékárnička

Lékárnička sice nepůsobí prázdně, spíše našlapaně, ale je to v košíkách. Šáhnu a mám a nic se nesype při otevření dvířek. Jen by to chtělo ještě cedulky, aby i manželovy bylo jasné, kde co je. Protože si ani po x letech, kdy dávám máslo na stejnou stranu police v lednici nepamatuje, kam patří.

Papíry

Papíry ze střední a vysoké částečně přebrány. Středoškolské sešity archivovány nahoře. Sešity z fakulty jsou v procesu. Nechat dole? Budu je potřebovat? Nebo dát na půdu. Vyhazovat se mi ty roky dřiny nechce. Sešity ze zdrávky jsou v knihovně ve skříni. Ty jsou aktuální a ještě použitelné. Takový je aspoň můj pocit :D. O obsahu počítače a disků ani nemluvím…ale to aspoň nic navíc v mém prostoru nezabírá.

Včera jsem začala uklízet stolek na kterém leží v obležení můj notebook. Všechno šlo pryč, prach jsem utřela. Jenže jsem pak potřebovala přerovnat papíry z banky, faktury a tak podobně a kam jinam to dát, když na jídelní stůl nelze a na zem taky ne. Tak mám zase plno a zasypávám notebook.

Prokrastinace jiným úklidem

Čistý dřez

Všímám si toho například u psaní závěrečných prací. To mám taky všude čistě uklizeno. Hlavně záchody, nádobí a sběr. 😀 Přijde mi to jako taková jiná forma prokrastinace. Abych nemusela třídit a rozhodovat se, tak radši smýčím špínu.

V rámci normálního čtvrtečního gruntování domova jsem ještě navíc naleštila stoly a vyčistila vitrínu. Udržovat čistý dřez podle Fly Lady zabere taky nějaký čas…Nebo chodím s každý jedním papírkem zvlášť do pytle za rohem a dvěma dveřmi.

Tudíž to chce pytel po ruce na plast a na papír, ať se nerozptyluji zbytečným alibistickým běháním sem a tam.

Vytříděné oblečení a knihy

Každý den něco uklidit, porovnat nebo vytřídit. Aspoň hodinu, jinak to nedám. Na začátku bylo úsilí o poznání vyšší a viditelnější. Postupně morálka i aktivita upadá. Ale chce to vydržet!

Ale spoustu jsem toho už dala pryč (viz obrázek nahoře). Hurá potřetí! 😀

Času se mi nedostává

Přesto, že dodržuji menší počet úkolů na den. Některé věci ještě pořád tlačím před sebou a odsunuji ve svém Google diáři vždy o kus dál a dál. Je to aspoň bez škrtanců.

Chybí mi každý den odhadem tak 5 hodin :D. Ale rozhodla jsem se neponocovat. Chodím spát po deváté s miminem, abych mu nastavila režim spaní. Občas i odchod nahoru sám vyžaduje, protože se mu chce prostě spát.

Třídím věci přes den a přeskakuji děti. Co jsem složila, většinou ten nejmladší s láskyplným pohledem vezme, podá a na, maminko, tady sis něco odložila. A můžu to zase přerovnat. Naštěstí je ve věku, kdy ho na 15 minut zaujmou Šmoulové, Shaun the sheep nebo ještě lépe písničky pro batolata v angličtině. Ale stinou stránkou věci je, že dostává záchvat vzteku a fňukání, když to skončí a nebude další.

Manžel se smál, že jsem si dala 90 dní. Jo, je to dost času. Možná až moc. Ale u toho uklízet normální nepořádek, prát, vařit, nakupovat, venčit děti, učit domškoláka, zabavit děti malováním, trochu si pohrát, zalévat kytky, žehlit povlečení, občas si taky schrupnout a dát si čaj nebo něco přečíst. To je den pryč mrknutím oka. Takže vzhledem k tomu, jak to tu vypadá teď, to do dubna dám jen tak tak.

Dcera zůstává tento týden doma. Včera večer jsme se tak rozhodli. Bude to náročné. Půlka školky je zavřená kvůli karanténě, tudíž nemá cenu jí tam posílat. Taky bychom se chtěli vidět s babičkou, které jsem v pátek volala ať radši nechodí. Dětí chodí do školky pět a půl a my jsme stejně doma.

31. den přede mnou. Jdu s tím pohnout. 😀

Mámo, ukaž nám koronavirus!

Posted on by

Jó, to nechceš chlapče, pomyslela jsem si před pár dny, když syn vypustil právě tuto větu. Táta vytáhl mobil a vyGooglil nějaký obrázek. Dotazu vyhověno. Otázky prozatím žádné.

Nebudeme se strašit. Jen je důležité mít informace. Děti by je také měly mít.

Minulá neděle

Pokud nikam nevýletujeme, což dnes radši neděláme, můžeme vždy celé nedělní dopoledne zůstat v pyžamech. Možná se půjdeme vyvenčit na zahrádku nebo do lesa. Ale to se uvidí. V pátek jsem si hnula se zády. Navíc se přiznám, že jsem byla na páteční vycházce v lese docela nevraživá z těch procesí lidí, co jsme v lese potkávali. To se tak často nestává. Jo, bylo to venku, foukal vítr, mám diplom z biologie a neměla bych být paranoidní. Ale taky kojím, a hormony dělají s psychikou svoje. Minulou neděli jsem plakala u filmu Coco (upřesňuji, že to byl dětský animovaný film).

Ale musíme si vždycky nechat čas na velkou nedělní pohádku. Tudíž bych mohla vmísit před film 1 až 2 edukační videa (ta animovaná níže, mytí rukou už viděli).

Koronavirus jako téma č.1

Co je to koronavirus, vysvětluje paní doktorka na následujícím videu. Je to ale spíš povídání pro dospělé. Pro děti nuda a moc dlouhé.

A co ty děti na nastalou situaci?

Nejsem zastáncem zatajování. Věci se mají vyložit tak jak jsou, způsobem vhodným věku. Té mladší je to asi fuk. Ale velké ucho mého staršího syna, když se ochomýtá kolem, jakoby náhodou, když telefonuji s mámou nebo sestrou, čouhá na míle daleko. Šrotuje mu to v té 7 leté hlavě. Biologicky bych řekla, je celkem vzdělán. Mnohem víc než může sedmileťák být. Fráze typu poškozený genetický materiál, jádro a replikace mu nejsou cizí. Byl jednou jeden život to už viděl mockrát. A knih o biologii je tu hromada. Takže má přehled.

Takže jsme si vysvětlili, co to je pandemie a co se stane, když bude nemocných moc v jednu chvíli a všichni budou potřebovat na JIPku (Pandemic už hrály, takže v základech mají celkem jasno – vir, bakterie, nákaza, epidemie) A samozřejmě jsem je ujistila, že u dětí je průběh většinou mírný. A oni můžou být přeci jen v klidu, protože jsou semeništěm všeho možného a hned tak něco je nepoloží. Pokud by to tady někoho opravdu položilo do postele, tak tátu a možná i mámu. 

Zavolali jsme babičkám a dědečkům jestli jsou OK. Hlavně dědové jsou totiž riziková skupina a když víme že jsou v pohodě, tak tam nemusíme. Prostě nebudeme to brát na lehkou váhu. Senioři na to mohou umřít při komplikacích, a proto si nebudeme hrát na rebely.

Videa jsou cool

Videa jsou vždycky víc cool než mámino vykládání. Našla jsem nějaká animovaná v angličtině. Pokud jsou děti zvyklé sledovat pohádky v angličtině běžně, tak tohle dají.

A ještě jedno video o tom, jak se chránit. U nás nejsou lidé moc zvyklí nosit roušku, aby neroznášeli respirační onemocnění kolem. Když vidíte někdy v MHD, jak kašlou do ruky a pak se s tím chytí zpátky madla…:-P. No to doufáte ve svou silnou imunitu.

Nosit roušku je v megaměstech v Asii celkem běžná věc. V našich zeměpisných šířkách se na vás koukají přinejmenším podezřele. Alespoň do doby před pár dny to tak bylo. BUM! Vylezete ven v pondělí a všude roušky. No a až se vám stane za pár měsíců, že vylezete kvůli nachlazení ven v roušce, možná si budou všichni kolem myslet, že se koronavirus vrátil. Což je teda, dle některých hypotéz, celkem možné. Ještě uvidíme, jak to dopadne.

 

Dloubání v nose u syna přetrvává :-P. Ale odnesly si děti z videí něco? Bezprostředně po tom vypadaly, že neví, která bije, Efekt se dostavil až po pár dnech, kdy mi starší syn s odborným tónem v řeči jasně vysvětloval, že se na roušku nesahá zepředu. YES! Kýchají do lokte a nikoli do ruky. Máma má další bod. YES! YES!

Správné mytí rukou jako základ

Ještě bylo potřeba vysvětlit jim, že letmý průlet pod vodou není účinné mytí rukou. A spojit prstíky kolem proudu vody, tak aby protékala tunelem a ruka zůstala suchá, je sice úžasný relax, ale maminku to dohání k šílenství. Zahledala jsem a našla. Koukli na to a opravdu si MYJÍ ruce. I to točení kolem palce jsem u nás v koupelně viděla opakovaně. Ještě nevím jak dlouho to vydrží a možná to bude potřeba po čase opět posílit znovushlédnutím videa.

A další video s desinfekcí. Prostě a jednoduše, ty stejné pohyby jako u mytí rukou.

No a pak na ně zapůsobilo následující video. Jsou to tedy bacily, tedy bakterie na rukou,  jak hlásá titulek a nikoli viry, ale princip špinavých rukou je stejný.

 

Abych to shrnula, při epidemii Máma říká:

Myj si ruce!
Kýchej do lokte!
Neshopuj!
Zavolej babičce a dědovi!
Nos roušku, když vylezeš ven.

Co se dá udělat pro posílení imunity? Čerstvý vzduch, ovoce a zelenina, dostatek spánku, klid a nohy v teple.

A jak se zabavit?

Znáte to když vypnou proud a vy máte chvíli čas relaxovat? Nebo když prostě vypadne wifi a vy si konečně sednete do křesla s knihou v ruce. Případně je 3 dny v kuse hnusné počasí a venku lijavec. Taky byste nešli ven, pokud to není akutní.

Tak teď je prostě vkuse špatné počasí. Není to déšť, ani trakaře, ale poletující kapénky s viry. Prostě se nebudeme courat po nákupácích a zapřemýšlíme, jestli je něco potřeba udělat v domě či na zahradě (dokud i tu zahradu nezatrhnou) nebo se půjdeme projít do lesa, někudy kudy chodí málo lidí (opět pokud i toto nebude brzy zatrhnuto). Kouknem na filmy, co na nás už dlouho čekají. Uklidíme špajz nebo rovnou celý dům. Protřídíme knihovnu. Nebo si najdeme nějaký on-line kurz a zvýšíme si vědomosti. Vytáhneme už dlouho nehrané deskové hry (někdo s hodně černým humorem, asi tak jako my, si zahraje Pandemic, aneb názornou pomůcku, jak dětem vysvětlit šíření epidemie).

No a někdo vyklidí komoru a najde zapomenutý poklad. Z látek, které koupil už dávno a skoro na ně zapomněl, našije roušky pro lidi kolem. Látková vydrží i 4 hodiny a dá se vyprat, žehlit, a sterilizovat (pokud je to 100% bavlna). YES!
A když je rozdáváte lidem kolem vás zdarma, tak z toho navíc budete mít moc dobrý pocit. YES! YES!

Není k dispozici žádný popis fotky.

Roušky jsou sice nedostatkové zboží a lidé jsou ochotni za ně dát i dost peněz. Ale zastávám názor, že na katastrofě se nevydělává! Tím směřuji na tragédy, co stonásobně zvedli ceny. Hamba jim!

Možností, co dělat, je tedy nepřeberně. Prostě se jen musíme odprostit od toho faktu, že nemůžeme jen tak vyrazit ven. Zapracujme tedy na timemanagementu, seberozvoji a nebojte, spolu to zvládneme!

MDŽ žije!

Posted on by

flowers-1390807_1920

Je jasné, že abyste někoho překvapili a udělali mu radost, nemusíte utrácet horentní sumy. Jde o to, přijít na něco, co se druhému skutečně dostane, jak se tak říká „pod kůži“. Mnohdy stačí i obyčejný karafiát. Hlavně ten červený je vtipné retro.

K nadcházejícímu Mezinárodnímu dni žen jsem si tedy, spolu s dětmi, dovolila obdarovat svou maminku květinou. Rukou jí potřásal můj starší syn. Vím že den matek vychází na jiný den, ale většina žen matkami je a tak nějak to spolu souvisí. A mám velkou radost, že měla radost.

Milí muži a chlapci, chcete-li si zachovat tvář gentlemana, jako můj sedmileťák, MDŽ je zítra 8. března. Tak něco vymyslete. 😉

MDŽ bylo v minulosti používáno k propagaci režimu. Ty doby jsou ale pryč, a nemělo by se zapomenout na původní poslání tohoto svátku. Mezinárodní den žen chápu tedy jako podporu těch žen, které na tom zdaleka ještě nejsou tak dobře, jako my tady.

Být ženou ve střední Evropě už není tak těžké. Být současně i matkou už těžší je. A to všechny ženy na Zemi spojuje.

Dilema nových kartáčků. Jak moc Eko je kartáček z druhého konce planety?

Posted on by

Drogerii máme 100 metrů od domu. NAŠTĚSTÍ! Děkuji za to!!! Tři vykřičníky jsou málo. Je to mnou asi nejčastěji navštěvovaný obchod, hned po potravinách. Klidně prohlásím, že je to jedna z výhod bydlení na náměstí. Hluk přežiju, nákupy před nosem za to stojí.

Dceři je 4 a půl, takže by se dalo říct, že je to docela velká holka. Ale zjistila jsem, že stále ji ještě nepřešlo ono miminkovské „podívám se rukama„…Když se tak zamyslím, tak to nepřešlo ani toho nejstaršího.

Kašičky jsem tudíž po chvíli vzdala a šli jsme raději na kartáčky. Protože v rámci čtvrtečního uklízecího dne jsme si řekli, že je na čase zahodit ty staré a vyměnit je za zbrusu nové. Což by se dle slov, vyčtených z Googlu, mělo provádět každé 3 měsíce…

Oči nejsou ruce

„Dívej se očima„, znělo z mých úst každých 30 sekund. „Maminko já se jenom podívám“, a už prackou brala vše, co měla na dosah. Dudlíky, savičky, lahvičky…Vyndala a zandala asi deset věcí, zatímco já naproti koukala do kašiček a přemýšlela, co vařit. Tentokrát to výjimečně nebylo pro ty velké hladovce, nýbrž pro kojence s příkrmy. Přemýšlela jsem, jak jen roztěkaná matka s přivázaným miminem na břiše a umírající horkem, může. Pak dcera přeběhla na mou stranu, taky jenom koukat, jak jinak. Kašička ze spodního regálu jí spadla na zem. Tak je to jen pytlík a paní prodavačka, co doplňuje opodál ji snad nevidí. A byl konec. Zatmění a kašlu na to. Dětský vozíček ten tam, každopádně zcela jinde než v blízkosti mé dcery, jejíž nenechavé ruce měl zaměstnat.

Hello kitty zůstaň viset

Radši jsem nechala kašičky, tam kde jsou a přešla na ty kartáčky. Dcera sáhla neomylně po kartáčku s Hello Kitty. „Jen to ne!“, projelo mi hlavou. Budu na to muset minimálně 3 měsíce koukat, než ho budu moct zahodit. Cenově to bylo asi jedno, jestli za pětadvacet nebo sedmdesát. Pokud si nebudou zuby čistit pravidelně a všechny (ne jen ty vepředu), tak jim nepomůže ani kartáček za dvěstě.

Hojnost nad hojnost

Výběr kartáčků přes půl uličky. A zase ztrácíte cenné minuty vašeho života. Modrý se žlutými puntíky, nebo žlutý se zelenými pruhy, macatou Kitty, nebo bez obrázku…? Čím větší výběr, tím hůř. Kdyby měli jeden kartáček, tak je klid. Tudíž se snažím proces urychli a nakonec odcházíme s dost podobnými jako minule.

Zubní Péče, Nulového Odpadu, Stomatologie

Což takle Eco friendly kartáčky?

Mé oči upoutaly kartonové obaly a v nich schované bambusové a další Eko-friendly kartáčky. Měli pro děti i pro dospělé. Příjde mi super, že se dají koupit prostě jen tak v normální drogerii. Docela jsem nad nimi váhala. Ale používám už dlouho stejný typ jemného kartáčku a cokoli jiného mi vadí do ruky. Dětem bych je koupit mohla, že?

Cenově vycházely Eko-kartáčky stejně jako macatá Kitty nebo ostatní. Navíc mám vyšší rodičovskou a mohla bych to tedy vrazit do dětských zubů. Otočila jsem krabičku a koukám, že to má háček. Made in Malaysia. Jak moc to může být eko? Plulo to sem lodí? Ta jezdí na naftu? No jo bambus u nás asi nepotkáme. Možná kdybych zahledala najdu nějaký dřevěný, který putoval z větší blízkosti. Popřemýšlím do příště. Nicméně když spočítám 4 kartáčky ročně za každého z nás….ty kartáčky nebudou největší ekologický problém domácností.

A odcházeli jsme s přísavkou

Nakonec jsme odcházeli s jedním růžovým s přísavkou a modrým s obrázkem Stormtroopera (to je ten bílý klon ve skafandru ze Star Wars). Díky tomu se mi podařilo vyměnit ten starý, kde byl přímo stormtrooper přilepen na kartáček. Syn plánuje jak ho odřízne. Zatím ho kamsi schoval a nechce ho vyhodit. Ten nový je jen s obrázkem, takže loučení bude snad snazší. Příště, doufám, už nebudu tak měkká a vezmu něco méně komerčního. Prostě i matky mají někdy své slabší dny.

Kam se to třídí?

Image result for stormtrooper toothbrush"

Plastové kartáčky lze vytřídit do plastů. Ty bambusové do bio odpadu nebo ještě lépe zkompostovat. Ten náš starý s panďulákem,ale do odpadu ještě nějakou dobu nedostanu. Stihl ho kamsi schovat :-D.

A jak je to se zuby u mých dětí?

Nejmenšímu zuby ještě naštěstí nerostou, tak není co čistit. Bylo mu 8 měsíců, řve, sliní, vypadá to tedy nadějně, ale furt nic neroste. Dceři také rostly zuby dost pozdě. Staršímu synovi naopak už v 6 měsících. Za to teď jsme se nemohli zbavit mléčného za kterým rostl „žraločí“ zub. Našli jsme ho 1. ledna a až 28. ledna jsem mu malinko pomohla ven, protože už popolezl nad ostatní zuby a řekla jsem, že ho s tím zubem nepustím spát, protože by ho mohl spolknout.  A jen co jsme vytrhli jeden , už roste další.

Mámin Neverending story.

 

Večerní tažení plněné jablky

Posted on by

Nasbíraly jsme s dcerou padavčata a napadlo nás, že uděláme závin. Kupovat listové těsto je trapné. Dělat ho zase moc pracné. Tak padla volba na tažený štrůdl. Kdysi jsem ho dělala, ale byl vespod tvrdý jako kámen.  Takže pokud by štrůdl letěl do koše, rodina by neměla zítra co k snídani. Chleba zrovna došel, i cokoli mu podobného. Plán byl původně takový, že si najdu nějaký osvědčený recept. Bohužel realita se třemi dětmi nakonec dopadla jinak.

Asi tak 35 minut před odchodem na kroužek naší tanečnice jsem honem honem našla video s taženým závinem. Kuchař Roman Paulus se tvářil, že to je strašná pohoda, nikde ani dírka v těstě. Zadělala jsem tedy těsto a navíc, oproti receptu pod videem, přidala lžičku octa. Po návratu nebyl čas. Má drahá malá kopie si totiž vymyslela těstoviny a jelikož doma byla z příloh jen rýže, musela jsem svůj čas věnovat jinému těstu a řezat nudle.

Pak přišla večerka a matčino svaté právo zahnat je do postele. Kojenec šel spát až na druhý pokus, po tom, co vrazil další mléko do první, druhé i několika dalších nohou, pokud by je měl. Nakonec bylo skoro deset hodin a já začala loupat jablka. Zamíchala jsem je se skořicí a konečně jsem chtěla jít pro těsto. Vtom dorazil manžel s nejstarším synem domů. Přesně to, co jsem nechtěla. Mít obecenstvo, až budu trhat těsto na kusy.

Nakonec to nebylo až tak tragické. Vytahovala jsem prsty i poctivě hřbety rukou. Sem tam malou dírku přiznávám, ale na zabalení prvního závinu, jsem byla pyšná. To by snad i babička procedila něco jako: „De to.“, jako to říkávala, když byla opravdu spokojená s mou prací :D. S druhým těstem jsem trochu bojovala. Utěrka byla nasáklá olejem a těstu se to ani trochu nelíbilo a strašně se přichytávalo. Příště už nebudu líná a radši si vezmu čistou. Tuto část bych babičkám radši neukazovala.

Těsto šlo do trouby pomazané olejem, tak jak to naolejoval Paulus ve videu. Potom mi to nedalo a při pečení jsem využila volnou chvíli a hledala jak vytahují těsto jiní… a narazila jsem na nějaké maďarské babičky. A čuměla jak blázen. V 5:57 těsto rozhodí na rukách a má je skoro přes celý stůl, pak to jen tak popotáhne párkrát kolem a je to! ( video). Brada mi samozřejmě spadla kam jinam než na stůl. Až tohle dokážu s takovou suverenitou jako ona, tak teprve potom můžu říct, že už umím vytahovat závin.

A jak dopadly záviny? První krásný, na povrchu křehký a jemně se olupující. První byl ale také poslední s jablky a pak jablka došla. Mě se naopak dostavila chvilková panika. Hlavou mi prolétla myšlenka nechat těsto na jindy, ale jaké jindy? Co tam honem dát? Druhý závin je tedy s povidly a není tak křehký, spíš bych řekla že tuhý. Ale ten jsem nekoštovala. Předpokládám, že v náplni bude ten zakopaný pes taženého závinu. Je potřeba prostě hodně objemné náplně a pak se to podaří. Jablka na kostky to jistí. 😉 No a dobře zabalit, jinak zespodu vyletí jablka a bude to spíš Tarte Tatin než závin.

Zítřejší snídaně zachráněna :-).

 

Raketové inženýrství pro pětileté

Posted on by

Po jednom nedávném procvičování rukou mého syna jsem dospěla k názoru, že jsou ta cvičení nuda.  Kroužit kolečka by mě jako citově nevyrovnaného chlapce, jehož zadek je po většinu „učení“ výš než hlava, prostě nebavilo. Napadlo mě, že ho zajímá vesmír a rakety, tak jsem je do cvičení dokreslila a už to mělo jiné grády :D.

Takže to tam někde daleko hluboko v mé hlavě leželo a dnes při čtení jedné motivační knihy mě to zase vyskočilo na povrch. Bylo asi deset minut do odchodu pro děti. Takže za deset minut jsem navrhla pár obrázků.

Cestou ze školky jsme se zastavili ještě na hřišti, aby děti pořádně vymrzli a večer je přešli roupy. Domů jsme se vrátili někdy po 16 hodině.

„Mámo, to děláš pro mě?“

„A tady je napsáno co?“

„A napiš tam JÁRA!“

„To si tam pak napíšeš sám, přece.“

„A tu raketu ještě sem.“

„To jsou motory? Kolik jich je?“

Mezi vařením, honěním mladšího dítěte do postele a dohadováním se o to, kdo tady nemá co vyřvávat, bylo najednou v 20:06 hodin hotovo a už se tisklo. Tedy Járův prototyp bez popisků. Jára to schválil. Fotky jsou free z Pixabay. Posílám to dál, ať si někdo jiný také krouží kolem slunce.

Kafe a legíny, nejlepší přátelé matky v jejím každodenním běhu. Ale i toho s mírou.

Posted on by

Přiznávám, že každé ráno začínám šálkem kávy z moka konvičky. Dolít troškou horké vody, lžička cukru, 80 ml mléka a už startuji. K tomu samozřejmě snídám. I když nemám chuť, tak snídám. Protože když nutím své okolí snídat, musím být stejně zlá i na sebe. Děti si musí taky trochu ďobnout i kdyby to mělo být 5 piškotů nebo půl plátku chleba. Někdy toho ráno víc sníst nejde, ale to málo je stále lepší než nic.

Od pondělí do pátku nás budí řvoucí mobil v 6:29. Udělám ještě jedno přiznání, poslední dva týdny, co děti chodily do školky, jsem budík odkládala po 10 minutách až do 7 a vstávali jsme v 7:05 a nic samozřejmě nestíhali. Snídali a oblékali jsme se v letu. V prázdninovém režimu vstáváme bez budíku v 8. Pokud tedy nepočítám minulý týden na dovolené, kdy jsme při přejezdech z města do města stíhali vlaky kolem 7 ranní.

Když se na to koukám zpětně, konečně jsem identifikovala svůj největší stresor. Ranní cesta do školky. Když nejsou děti ve školce, tak je to fuk. No stres.  Ani to vstávání na vlak nebyl takový problém, jako náš každodenní ranní odchod do vzdělávací instituce, byť soukromé. Vážím si o to víc své nepravidelné, a z větší části zcela autonomní, pracovní doby. Peněz sice nemaje, za to v tomto ohledu 100% happy.

to much coffe.jpg

Co na sebe, matko? Černé legíny nebo skiny džíny, abych nevypadala jak v pytli. Protože mi to dítě stejně zakope botami. Šaty až odpoledne, kdy nebudeme v časovém presu a nebudu muset nikoho poponášet přes park. To mohu být za dámu.

Někteří muži legíny nesnáší. Nevím proč, když je nosí jejich drahá polovička a ne oni. K legínám samozřejmě beru dlouhé triko až pod zadek. Jinak se frekvencí praní může stát, že vám bude prosvítat spodní prádlo. Nebo se může váš zadek v legínách zvětšit do rozměrů, které byste ani nečekala. To, prosím, potom takové legíny také nesnáším. Dlouhá trika, tuniky, krátké šaty. Jen do toho.

Co se ještě do legín schová? Neoholené nohy. Občas to prostě nevyjde. Tak si vezmete dlouhé a tříčtvrteční necháte na jindy.

Na běhání taky docela ujdou. Nikdo nechce být ošlehán od kopřiv, tak to dlouhé legíny jistí. Ale na běhání nebrat bavlněné. Lépe elastické, co drží tvar. Problém jsou letní pařáky. To i ráno beru kraťasy, kopřivy nekopřivy.

Odpo ještě jedno kafe. Tentokrát bez mléka.

Dvě kávy jsou ještě bezpečné, žádnou přecitlivělost na kofein u sebe nepozoruji. Ale záleží, jak se ten den cítíte, a co na to vaše ledviny. Přeci jen kofein stimuluje srdeční činnost a centrální nervovou soustavu. Je to alkaloid, který byste kromě kávy mohli najít třeba i v rostlině guarana, yerba mate nebo v čaji. Takže si to přiznejme, může na něm být určitá závislost.

Nesnažte se bojovat s únavou hromadou kávy, cukru, sušenek a čokolád. Nejlepší je dát si s dětmi po obědě dvacet a v poledne se najíst pořádného jídla. Vědět, že ta tabulka čokolády na posezení byla špatně, je taky první krok.

U kávy je ještě jeden problém, a to,  že se nedá moc počítat do pitného režimu. Nutí vás vyčůrat víc než jste do sebe dostali. Takže za jedno kafe, dvě sklenice vody. Pro jistotu.

water-2176787_1920

Foto: Pixabay

Po páté večer se kávě i jiným nápojům s kofeinem vyhněte. Je možné, že dokážete i přesto usnout jako obvykle. Váš spánek může být ale spíš nevalný a budete po posteli válet sudy. Nebo se může stát, že vás to nastartuje a vydržíte, v lepším případě pracovat, v tom horším brouzdat po netu, až do dvou do rána. Druhý den vám bude, jak zbitému psovi. Všeho s mírou. I ponocování.

A nezapomínejte v těchto pařácích na vodu. Kromě válení se v bazénu aspoň 8 sklenic vnitřně.

Rychlovky k večeři: Uvařte si gnocchi s brokolicí a omáčkou, i když dojde smetana…

Posted on by

IMG_0035.JPG

Chystáme se odjet na dovolenou, tudíž domácí zásoby se tenčí. Nechci tu nechávat spousty věcí v zavřené lednici. Přinesli jsme tedy gnocchi z krámku na rohu. A co k nim? Špenát! Hurá! Jenže kde nic tu nic. Došel. V mrazáku se na mě kouká jen brokolice. Ale co. Zelená je jako ten špenát. Sem s ní!

Na rodinou večeři (2 velcí+2 poloviční):

  • gnocchi 1000 g (na obalu píší 8 porcí, ale nevěřte tomu)
  • střední cibule + trochu oleje na orestování
  • sáček mražené brokolice
  • hrst koriandrových lístků
  • 400 ml sojového mléka natur (z dm drogerie)
  • cca 2 lžíce hrašky
  • 2 lžíce citronové šťávy
  • máslo
  • citronová šťáva
  • sůl, pepř

Brokolici jsem 2x prolila na sítu horkou vodou z varné konvice. V té vodě jsem posléze uvařila gnocchi. Jak to uděláte vy je vcelku na vás. Gnocchi jsou hotové když vyplavou z vody a je to opravdu rychlovka.

Na orestovanou cibulku dáme brokolici a po několika minutách zalijeme sojovým mlékem. Osolíme a opepříme. Zasypeme dvěma lžícemi hrašky, promícháme a zmenšíme plamen, aby se omáčka nepřichytávala. Hraška by se měla v omáčce nějakou dobu provařit, aspoň 10 minut. Nakonec vmícháme citronovou šťávu, koriandr a plátky másla. Smícháme s už uvařenými a okapanými gnocchi a podáváme.

Rychlovky k večeři: Losos s nudlemi soba a restovaným chřestem

Posted on by

 

Finální podoba dnešní večeře mě napadla při nákupu v Lidlu, když mé oči padly na Soba nudle. Ryba je přece rychle, to bude hned.

losos a soba2.jpg

  • losos 500 g
  • zelený chřest (1 svazek)
  • nudle soba 300 g (1 balení)
  • olej
  • cibule (1/4)
  • 2 stroužky česneku
  • 1/2 citronu
  • sůl

Nejprve si dáme vařit vodu v konvici, abychom přípravu nudlí zkrátili na minimum. Na cibulce orestujeme česnek a chřest, poté přidáme na větší kostky lososa. Osolíme, dochutíme citrónovou šťávou. Horkou vodu mezitím nalijeme do hrnce a soba nudle uvaříme dle návodu na obale ( píší 3 minuty). Podáváme.