Nasbíraly jsme s dcerou padavčata a napadlo nás, že uděláme závin. Kupovat listové těsto je trapné. Dělat ho zase moc pracné. Tak padla volba na tažený štrůdl. Kdysi jsem ho dělala, ale byl vespod tvrdý jako kámen.  Takže pokud by štrůdl letěl do koše, rodina by neměla zítra co k snídani. Chleba zrovna došel, i cokoli mu podobného. Plán byl původně takový, že si najdu nějaký osvědčený recept. Bohužel realita se třemi dětmi nakonec dopadla jinak.

Asi tak 35 minut před odchodem na kroužek naší tanečnice jsem honem honem našla video s taženým závinem. Kuchař Roman Paulus se tvářil, že to je strašná pohoda, nikde ani dírka v těstě. Zadělala jsem tedy těsto a navíc, oproti receptu pod videem, přidala lžičku octa. Po návratu nebyl čas. Má drahá malá kopie si totiž vymyslela těstoviny a jelikož doma byla z příloh jen rýže, musela jsem svůj čas věnovat jinému těstu a řezat nudle.

Pak přišla večerka a matčino svaté právo zahnat je do postele. Kojenec šel spát až na druhý pokus, po tom, co vrazil další mléko do první, druhé i několika dalších nohou, pokud by je měl. Nakonec bylo skoro deset hodin a já začala loupat jablka. Zamíchala jsem je se skořicí a konečně jsem chtěla jít pro těsto. Vtom dorazil manžel s nejstarším synem domů. Přesně to, co jsem nechtěla. Mít obecenstvo, až budu trhat těsto na kusy.

Nakonec to nebylo až tak tragické. Vytahovala jsem prsty i poctivě hřbety rukou. Sem tam malou dírku přiznávám, ale na zabalení prvního závinu, jsem byla pyšná. To by snad i babička procedila něco jako: „De to.“, jako to říkávala, když byla opravdu spokojená s mou prací :D. S druhým těstem jsem trochu bojovala. Utěrka byla nasáklá olejem a těstu se to ani trochu nelíbilo a strašně se přichytávalo. Příště už nebudu líná a radši si vezmu čistou. Tuto část bych babičkám radši neukazovala.

Těsto šlo do trouby pomazané olejem, tak jak to naolejoval Paulus ve videu. Potom mi to nedalo a při pečení jsem využila volnou chvíli a hledala jak vytahují těsto jiní… a narazila jsem na nějaké maďarské babičky. A čuměla jak blázen. V 5:57 těsto rozhodí na rukách a má je skoro přes celý stůl, pak to jen tak popotáhne párkrát kolem a je to! ( video). Brada mi samozřejmě spadla kam jinam než na stůl. Až tohle dokážu s takovou suverenitou jako ona, tak teprve potom můžu říct, že už umím vytahovat závin.

A jak dopadly záviny? První krásný, na povrchu křehký a jemně se olupující. První byl ale také poslední s jablky a pak jablka došla. Mě se naopak dostavila chvilková panika. Hlavou mi prolétla myšlenka nechat těsto na jindy, ale jaké jindy? Co tam honem dát? Druhý závin je tedy s povidly a není tak křehký, spíš bych řekla že tuhý. Ale ten jsem nekoštovala. Předpokládám, že v náplni bude ten zakopaný pes taženého závinu. Je potřeba prostě hodně objemné náplně a pak se to podaří. Jablka na kostky to jistí. 😉 No a dobře zabalit, jinak zespodu vyletí jablka a bude to spíš Tarte Tatin než závin.

Zítřejší snídaně zachráněna :-).