Po jednom nedávném procvičování rukou mého syna jsem dospěla k názoru, že jsou ta cvičení nuda.  Kroužit kolečka by mě jako citově nevyrovnaného chlapce, jehož zadek je po většinu „učení“ výš než hlava, prostě nebavilo. Napadlo mě, že ho zajímá vesmír a rakety, tak jsem je do cvičení dokreslila a už to mělo jiné grády :D.

Takže to tam někde daleko hluboko v mé hlavě leželo a dnes při čtení jedné motivační knihy mě to zase vyskočilo na povrch. Bylo asi deset minut do odchodu pro děti. Takže za deset minut jsem navrhla pár obrázků.

Cestou ze školky jsme se zastavili ještě na hřišti, aby děti pořádně vymrzli a večer je přešli roupy. Domů jsme se vrátili někdy po 16 hodině.

„Mámo, to děláš pro mě?“

„A tady je napsáno co?“

„A napiš tam JÁRA!“

„To si tam pak napíšeš sám, přece.“

„A tu raketu ještě sem.“

„To jsou motory? Kolik jich je?“

Mezi vařením, honěním mladšího dítěte do postele a dohadováním se o to, kdo tady nemá co vyřvávat, bylo najednou v 20:06 hodin hotovo a už se tisklo. Tedy Járův prototyp bez popisků. Jára to schválil. Fotky jsou free z Pixabay. Posílám to dál, ať si někdo jiný také krouží kolem slunce.